Charakteristika vybraných území

Na katastrálním území obce Krásná se nachází dvě přírodní rezervace a jedna přírodní památka. Samostatnou pozornost si zaslouží i samotná Lysá hora, náležející do katastru obce

Přírodní památka Obidová

Přírodní památka Obidová představuje nejcennější beskydské rašelinné louky (sihly) v mělce modelované podhřebenové sníženině v pramenné oblasti Sihelského potoka. Nachází se v nadmořské výšce 710-750 m, asi 1,4 km jihozápadně od kóty Obidová (832 m) v těsné blízkosti rekreačního střediska Visalaje. Území bylo vyhlášeno přírodní památkou již v roce 1990. Celková výměra přírodní památky činí 7, 28 ha.

Přírodní památka se vyznačuje výskytem řady vzácných, ohrožených a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Na mokrých a rašelinných loukách převažuje mokřadní vegetace. Jedním z nejcennějších druhů vázaných na zamokřená místa s porosty rašeliníku je rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia). Zdejší populace je nejpočetnější na území CHKO Beskydy, patří však také k nejohroženějším (na několika beskydských lokalitách již vymizela). Další silně ohrožený druh květeny ČR všivec bahenní (Pedicularis palustris) tvořil ještě na počátku 90. let 20. století soubor čítající několik stovek rostlin, v posledních letech je však na ústupu. Hojný je všivec lesní (Pedicularis sylvatica), ze vstavačovitých (Orchidaceae) prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) a prstnatec Fuchsův pravý (Dactylorhiza fuchsii subsp. fuchsii). Na území přírodní památky lze nalézt další význačné a dnes již vzácné druhy podmáčených a rašelinných míst, např. bahničku chudokvětou (Eleocharis quinqueflora), čertkus luční (Succisa pratensis), kozlík celolistý (Valeriana simplicifolia), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), svízel bahenní (Galium palustre), škardu bahenní (Crepis paludosa), vachtu trojlistou (Menyanthes trifoliata), violku bahenní (Viola palustre), přesličku poříční (Equisetum fluviatile) a přesličku bahenní (Equisetum palustre), ostřici bledavou (Carex pallens), ostřici ježatou (Carex echinata), ostřici obecnou (Carex nigra), ostřici prosovou (Carex panicea), ostřici rusou (Carex flava) a sítinu cibulkatou (Juncus bulbosus). Bohatě je také vyvinuto mechové patro, tvořené zejména rašeliníky a ploníky. Na sušších místech v okrajových částech se vyskytuje bukvice lékařská (Betonica officinalis), jalovec obecný (Juniperus communis), pupava bezlodyžná (Carlina acaulis), rozrazil lékařský (Veronica officinalis), smilka tuhá (Nardus stricta) aj.

Lokalita představuje vhodné životní podmínky pro ohrožené druhy obojživelníků, především pro čolka karpatského (Triturus montandoni), čolka horského (Triturus alpestris), kuňku žlutobřichou (Bombina variegata) a skokana hnědého (Rana temporaria). Z plazů byli zjištěni ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) a zmije obecná (Vipera berus). V potůčku protékajícím územím žije vranka pruhoploutvá (Cottus poecilopus) a pstruh obecný (Salmo trutta). Vlhké louky v údolí jsou součástí biotopu četných druhů ptáků, potravu zde nacházejí např. čáp černý (Ciconia nigra), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), káně lesní (Buteo buteo), kos horský (Turdus torquatus), krkavec velký (Corvus corax) či ostříž lesní (Falco subbuteo).

Přírodní rezervace Travný

řírodní rezervace Travný se rozkládá na západním svahu hory Travný (1203 m n. m.) od vrcholu až po úpatí k toku říčky Mohelnice v nadmořské výšce 530 - 1203 m. Maximální dosažené převýšení činí bezmála 680 m, což v rámci maloplošných chráněných území v České republice představuje jedno z největších výškových rozpětí. Přírodní rezervace byla vyhlášena v roce 2000 a její celková výměra činí téměř 155 ha. Pod vrcholem Travného prochází okrajem přírodní rezervace modře značená turistická stezka z Pražma.

Posláním rezervace je ochrana fragmentů přirozených porostů v komplexu bučin v širokém rozpětí vegetačních stupňů od olšin po zakrslou bukovou smrčinu. Ze značného převýšení a složité geomorfologické stavby území vyplývá i pestrost zdejší vegetace. Hlavní dřevinou je buk lesní (Fagus sylvatica), jednotlivě nebo ve skupinách je přimíšena jedle bělokorá (Abies alba), ojediněle javor klen (Acer pseudoplatanus), smrk ztepilý (Picea abies) a jilm drsný (Ulmus glabra). Bylinné patro má poměrně nízkou pokryvnost, rostou v něm např. bika hajní (Luzula luzuloides), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), metlička křivolaká (Avenella flexuosa), mléčka zední (Mycelis muralis), jestřábník zední (Hieracium murorum), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), rozrazil lékařský (Veronica officinalis), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), plicník tmavý (Pulmonaria obscura) či violka lesní (Viola reichenbachiana). S rostoucí nadmořskou výškou se zvyšuje zastoupení smrku a porosty přecházejí přes smrkové bučiny ve vzácné třtinové smrčiny. V bylinném patře rostou typické horské druhy, např. bika lesní (Luzula sylvatica), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), podbělice alpská (Homogyne alpina), sedmikvítek evropský (Trientalis europaea) a třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa).

Podle dostupných údajů byl Travný v minulosti velmi cennou entomologickou lokalitou s druhy, které nebyly z jiných míst Beskyd známé. Tento entomologický průzkum se však datuje do období před r. 1963 a dosud není zmapována výrazná změna, kterou prodělaly zkoumané lesní porosty v průběhu posledních 40 let. Neméně významná je také fauna obratlovců. Z obojživelníků se vyskytují na vlhkých místech mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), skokan hnědý (Rana temporaria), kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) a ropucha obecná (Bufo bufo). Bylo zde pozorováno několik druhů plazů např. dnes již vzácná zmije obecná (Vipera berus), užovka obojková (Natrix natrix), slepýš křehký (Anquis fragilis) a ještěrka živorodá (Zootoca vivipara).

        Početně jsou zastoupeni ptáci. Mezi nejvzácnější patří tetřev hlušec (Tetrao urogallus), několik jedinců přežívá v odlehlých hřebenových partiích. Dále zde žijí a hnízdí např. čáp černý (Ciconia nigra), datel černý (Dryocopus martius), datlík tříprstý (Picoides tridactylus), holub doupňák (Columba oenas), jeřábek lesní (Tetrastes bonasia), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), kos horský (Turdus torquatus), krkavec velký (Corvus corax), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), krahujec obecný (Accipiter nisus), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), ostříž lesní (Falco subbuteo), sluka lesní (Scolopax rusticola), strakapoud bělohřbetý (Dondrocopos leucotos), sýc rousný (Aegolius funereus) a další běžné druhy.

Z drobných zemních savců zde žijí např. rejsek malý (Sorex minutus) a rejsek obecný (Sorex araneus), myšice lesní (Apodemus flavicollis), myšice křovinná (Apodemus sylvaticus) a norník rudý (Clethrionomys glareolus). Za pozornost stojí rovněž veverka obecná (Sciurus vulgaris), plch lesní (Dryomys nitedula), plch velký (Glis glis) a plšík lískový (Muscardinius avellanarius). Z velkých druhů savců zde žijí jelen evropský (Cervus elaphus), srnec obecný (Capreolus capreolus), prase divoké (Sus scrofa), rys ostrovid (Lynx lynx) a vlk (Canis lupus). Zatímco v období 1996-97 na Travném žila početná vlčí smečka, v současné době je vlk pozorován pouze ojediněle, pravděpodobně v důsledku pytláctví a povoleného lovu vlků na Slovensku.

Přírodní rezervace Travný zahrnuje 5. - 7. lesní vegetační stupeň (jedlobukový, smrkobukojedlový a smrkový). Nejrozšířenějším typem porostů jsou zde bučiny převážně ve stadiu zralosti, které vznikaly přirozenou obnovou pralesovitých jedlobučin. Ve vyšších polohách se nacházejí fragmenty smrkobukových pralesovitých porostů s autochtonním smrkem ztepilým, na který ve vrcholových partiích navazují smrčiny. Nejcennější pralesovité části mají složitou věkovou a porostní strukturu, se soušemi, vývraty a zlomy. Jedná se o zbytky autochtonních jedlobučin ve fázi rozpadu, kde se uplatňuje vedle buku lesního (Fagus sylvatica) také jedle bělokorá (Abies alba), smrk ztepilý (Picea abies) a javor klen (Acer pseudoplatanus), přičemž průměrný udávaný věk horního stromového patra je 230 let. Na zdravotním stavu smrkových kmenovin se negativně projevily imise a následně škody větrem a kůrovcem (především v roce 1979 a letech následujících), které vedly k odlesnění v podvrcholové části Travného. Plochy po vykácených porostech byly zalesněny smrkem s příměsí nepůvodních dřevin.

Přírodní rezervace Zimný potok

Přírodní rezervace Zimný potok, která byla vyhlášena teprve v roce 2004, je cennou geomorfologickou lokalitou rozkládající se podél Zimného potoka o rozloze 3, 3 ha. Zimný potok na východním svahu Lysé hory vytváří řadu menších vodopádů a kaskád, přičemž hlavní vodopád dosahuje výšky šesti metrů.  Geomorfologický význam lokality lze v rámci Západních Karpat na území naší republiky srovnávat pouze s podobnými lokalitami v Národní přírodní rezervaci Mazák a v Přírodní rezervaci Bučací potok. Území je charakteristické  dochovaným ekosystémem přirozeného karpatského lesa jedlobukového a smrkobukového lesního vegetačního stupně s bohatou diverzitou rostlinných i živočišných druhů. Průměrný věk stromů horního patra dosahuje 210 let. Na hojně zastoupené odumřelé dřevo v různém stupni rozkladu jsou vázány ohrožené druhy organismů. Terénním výzkumem byla zjištěna značná druhová diverzita i velikost a vitalita populací regionálně zajímavých mechorostů. V zářezu Zimného potoka rostou ohrožené druhy lesních keřů jako rybíz alpský (Ribes alpinum), zimolez černý (Lonicera nigra) nebo růže alpská (Rosa pendulina). Na svahových a podsvahových prameništích a průsacích s porosty devětsilu byl zjištěn ohrožený druh plže Vitrea transsylvanica. Na lokalitě bylo dále zaznamenáno 180 druhů motýlů, k významnějším patří různorožec jedlový (Deileptenia ribeata) nebo můra šedavka rudoskvrná (Apamea rubriena), která je vázaná pouze na nejvyšší horské polohy a vlhčí jehličnaté nebo smíšené lesy. V území hnízdí silně ohrožený kos horský (Turdus torquatus), nepravidelně také čáp černý (Ciconia nigra). Rezervace je součástí biotopu silně ohroženého rysa ostrovida (Lynx lynx). 

Lysá Hora

Lysá hora je nejvyšší horou Moravskoslezských Beskyd (1324 m n.m.). Její vrcholová část je oblá, navazující svahy, které se rozbíhají ve čtyři hlavní rozsochy (Malchor, Lukšinec, Zimní Polana a Velký Kobylík) jsou převážně strmé. Lysá hora představuje přirozený turistický magnet. Běžná denní návštěvnost se v rekreační sezóně pohybuje mezi 300 – 700 osobami, za pěkného počasí v letních měsících jde však až 3 000 osob. Současná roční návštěvnost Lysé hory je odhadována na cca 130 000 návštěvníků.

V rámci přípravy soustavy zvláště chráněných území evropského významu Natura 2000 byly v oblasti Lysé hory mapovány všechny typy vegetace. Na základě výsledků podrobného mapování byly zjištěny přírodní biotopy, významné z hlediska ochrany přírody zemí Evropské unie: Ve vrcholových partiích Lysé hory se vyskytují porosty původních horských smrčin (tzv. třtinové a papratkové smrčiny), které jsou v ČR vázány jen na nejvyšší polohy hor. Tyto porosty jsou mírně narušeny imisemi, smrk zde však zmlazuje relativně lépe než v kulturních typech smrčin. Mimo vrchol mají vysoké procento zastoupení také acidofilní a klenové bučiny, místy se vyskytují, v Beskydech vzácnější, subalpínské kapradinové nivy. Na tyto (přirozené) typy vegetace jsou vázány horské druhy rostlin, řada z nich je zařazena v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR. Patří mezi ně např. oměj pestrý (Aconitum variegatum), vranec jedlový (Huperzia selago), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), pryskyřník platanolistý (Ranunculus platanifolius), krtičník žlaznatý  (Scrophularia scopoli) a další.

[Vloženo: 19. 09. 2007]


Projekt byl realizován za finanční spoluúčasti Evropské unie
| Projekt byl realizován za finanční spoluúčasti Evropské unie |
| webdesign © 2007 IMAGE STUDIO s.r.o. |