Kulturní vývoj obce

Církevní obřady a zvyky vycházející často z pohanských období představovaly v minulosti hlavní oblast zábavy a v podstatě kulturního vyžití obyvatel.

        Kromě klasických církevních svátků se ve velkém slavily všechny svatby, křty, ale i pohřby, dlouho se udržely tradice masopustní, kácení máje, dožínky apod. Základem každé slavnosti byly tancovačky a muziky, později plesy a bály odehrávající se v hostincích na Zlatníku nebo na Visalajích a jinde. Kostel pak působil jako hlavní informační medium.

        Při kostelech vznikaly také první školy. Na Morávce byla škola zřízena současně se založením kostela roku 1762 a ve Skalici se zavedením farnosti roku 1785. Počátky vzdělávání v samotné Krásné probíhaly v pronajatých světnicích. Rozlehlost obce způsobila, že se vyučování brzy rozdělilo na tři části, v Dolní Krásné, Vyšní a Nižní Mohelnici, a postupem času byla v každé z těchto lokalit postavena samostatná škola. Na Vyšní Mohelnici vyučoval od roku 1848 prostý tkadlec Josef Chovanec čtení tak, že chodil po jednotlivých chalupách, a když obec najala zvláštní světnici, nastěhoval se do ní i se svými dvěma kozami a tkalcovským stavem. Za výuku každého dítěte dostával měsíčně 16 krejcarů a někdy taky pár záhonů osázených brambory nebo lnem. Děti z Nižní Mohelnice docházely na Morávku, ale v roce 1852 byl k jejich vzdělávání pronajat dům Josefa Foldyny. Podobně probíhala výuka také v ostatních dvou částech obce. V Dolní Krásné byl pronajat pro školní účely dům chalupníka Jana Šebesty č.p. 68 a teprve v roce 1862 zde byla postavena dřevěná školní budova, která sloužila do počátku 90. let 19. století, kdy byla nahrazena zděnou budovou a následně dokonce vyhořela. Zděnou školu otevíral 16. srpna 1891 sám okresní hejtman Rosenberg. V Nižní Mohelnici obec postavila první školu roku 1874 a ve Vyšní Mohelnici roku 1878.

        Místní učitelé se stali hlavními šiřiteli vzdělanosti, kultury a osvěty. Na Dolní Krásné působil již v 50. letech 19. století Karel Neumann (1852-1857), po něm nastoupil frýdecký rodák Antonín Menšík, což byl učitelství zcela neznalý tkalcovský tovaryš, takže byl brzy (1859) vystřídán Jiřím Suchým z Hradce (Grodziec v polské části Těšínska). V letech 1863-1875 zde působil Jan Kubala z Frenštátu, který přes zákaz nosil dlouhý černý plnovous, a proto ho školní inspektor nazval „Krakonošem Beskyd“. Jako silný národovec chodil do Místku mezi tamější česky smýšlející občany a českou myšlenku šířil také ve svém působišti. Po něm zde krátce učil Ludwig Šwehelka (1875), dále Ignaz Glembek (1875-1877), Karel Barabáš (1877-1880), Gustav Zellner (1880-1891), opět Ignaz Glembek (1891-1892), Jan Špetla (1892-1895), Jan Vychodil (1895-1896) a Dominik Ohnutek (1896-1927).  V Nižní Mohelnici vyučoval již v 50. letech 19. století Josef Něbroj z Fryštátu (1853-1855), pak Josef Moškoř z Vojkovic (1855-1862), Martin Muroň z Raškovic (1862-1868), Karel Barabáš z Frýdku, který byl roku 1877 přesazen na Dolní Krásnou a v Mohelnici ho vystřídal Johann Brumovský, prozatímní učitel v Jablunkově. Od roku 1892 zde působil jako řídící učitel Josef Barabáš (1892-1918), který „někde sehnal“ prvních 100 knih, jež začal pravidelně půjčovat mezi žáky.

        Čtení tvořilo již na konci 19. století velmi významnou součást kulturního života zdejších obyvatel. Kromě Barabáše šířil knihy mezi Krásňany kaplan z Morávky, P. Herman Grůn, rodem z Frýdku, který vypomáhal ve výuce dětí na Vyšní Mohelnici a zdarma rozdával spisy Dědictví svatojanského v Praze a Cyrilometodějského v Brně, jejichž byl členem. Již v roce 1871 se občané Krásné spolupodíleli na založení Raškovsko-Krásensko-Janovské čtenářské besedy se sídlem v Raškovicích. Jejím jednatelem se stal Jan Kubala a jedním z členů výboru Josef Koval, oba z Krásné. Usilovali o rozvoj českého písemnictví a osvěty. K otevření první české knihovny přímo v obci, Knihovny Františka Slámy, došlo až ke konci 1. světové války 24. 2. 1918 v místnosti hostince J. Brumovského v Mohelnici. Obsahovala 50 svazků zábavné i poučné četby a hlavně Slezskou kroniku a vlastivědné spisy dr. Františka Slámy. Knihovnicí byla zvolena slečna Otilie Brumovská.

        Učitelé měli vliv také na rozvoj ochotnického divadelnictví. Roku 1895 se ve Vyšních Lhotách utvořila družina divadelních ochotníků z místních a okolních mladých učitelů a venkovských děvčat. Mezi nimi byl rovněž znamenitý houslista, šprýmař a divadelník, mladý učitel Dominik Ohnutek. Z jeho popudu byl v Krásné roku 1896 uspořádán zábavní večírek, na němž bylo předvedeno několik kupletů, hudebních čísel a jednoaktovka. Další ochotnické představení bylo v obci sehráno až roku 1915, a sice Besídkou venkovského dorostu z Raškovic. Návštěva však byla slabá. Pro posílení národního sebevědomí pak byla počátkem roku 1919 sehrána ochotnickými spolky z okolních obcí celá řada představení, např. hry „Vojnarka“ nebo „Lešetínský kovář“. Krásňané se divadlem nadchli, ale k vlastní produkci se neodhodlali. Konala se však školní představení. Např. při otevření nové školy roku 1924 sehráli žáci divadelní pohádku o osvobozené vlasti „Tajemný dub“ nebo roku 1929 hru B. Plumlové „Sůl nad zlato“.

        Hudba byla pěstována odjakživa a od 2. poloviny 19. století se o výchovu nových muzikantů starali navíc učitelé. Hrávalo se pochopitelně nejvíce na zábavách. V Krásné i širokém okolí byla dlouhou dobu populární skupina Žižkovci a dechovka Josefa Pajurka.

        Ke kulturnímu životu obce přispívaly rovněž zájmové a spolkové organizace jako požárníci nebo včelaři. Sbor dobrovolných hasičů byl založen 30. 6. 1930. Jeho prvním starostou byl zvolen tehdejší starosta obce Jan Adámek. Druhá organizace tohoto typu, Požární sbor Krásná-Nižní Mohelnice, se ustavila valnou hromadou 27. 1. 1935 s Josefem Tošenovjanem v čele. Za první republiky byl založen také Místní hospodářský spolek, který se zabýval zemědělstvím a začal propagovat ovocnářství. V roce 1927 objednal například občanům po 100 kusech vysokokmenných jabloní, hrušní a švestek. Včelařské sdružení vzniklo 10. 10. 1948 pod názvem „Včelařský spolek pro Lubno a okolí“ se sídlem na včelařské stanici v Dolní Krásné. Spolek sdružoval chovatele z Lubna, Janovic, Pržna a Dolní Krásné a už v prvním roce své existence měl 108 členů s 643 včelstvy. Organizoval odborné přednášky, výstavy, kurzy, „Včelařské výlety“ a zájezdy za vzděláním. Podobnou náplň činnosti vykazovala celá řada dalších organizací ustanovených po komunistickém převratu, jako např. ČSM (svaz mládeže, později SSM), ČSŽ (svaz žen), ČSČK (svaz Červeného kříže).

        Pro podporu osvětové práce obdržela obec od Okresního národního výboru roku 1957 dva televizory, které byly umístěny ve škole v Nižní Mohelnici a v hostinci na Zlatníku. Téhož roku začal vycházet měsíčník „Krásenská pošta“, ale z finančních důvodů bylo po roce jeho vydávání ukončeno. V roce 1967 začala obec stavět kulturní dům, ale záměr byl opět revidován po zvážení současných potřeb.

        V obci odjakživa scházela tělovýchovná organizace, takže kromě škol a komunistických zájmových uskupení se hlavním místem sportu a zábavy stalo dřevěné koupaliště postavené i s chatou ve 40. letech 20. století. V době 2. světové války v objektu pobývala Hitlerova mládež (Hitlerjugend) a po válce ho převzala československá mládež (ČSM).

        V roce 1971 natáčela ostravská televize záběry ze života zdejší obce, které pak vysílala pod názvem „Krásná neznámá“. Obec byla vybrána rovněž pro záběry k filmu „Bez ženské a bez tabáku“, přičemž místní obyvatelé tehdy využili příležitosti a pobesedovali s představitelem hlavní role Jozefem Krónerem. Malebnost tehdejší Krásné vytvářela řada dochovaných dřevěných domků. Některé se dochovaly v podobě památkově chráněného souboru lidových staveb (zemědělská usedlost č. p. 10 s roubenou stodolou a ovčínem).

        Z památkového i čistě historického hlediska ojedinělý objekt se nacházel na úpatí Travného. V minulosti zde stála usedlost obehnaná kdysi mohutnou kamennou zdí, která byla vystavěna v půdorysu nepravidelného kosodélníku, jehož delší strana dosáhla téměř 100 m délky a šířka ohrady činila průměrně 50 m. Šířka zdiva se pohybovala mezi 80-150 cm a výška dosáhla místy až 2 m. Uprostřed se zřejmě nacházela usedlost sestávající z tří, původně asi srubových, objektů. Pravděpodobně měla tato stavba obranné účely a sloužila jako útočiště Valachů během válečných let.

[Vloženo: 19. 09. 2007]


Projekt byl realizován za finanční spoluúčasti Evropské unie
| Projekt byl realizován za finanční spoluúčasti Evropské unie |
| webdesign © 2007 IMAGE STUDIO s.r.o. |